Roku 1994 se naše rodina původně pocházející ze severních Čech rozhodla koupit statek v malé vesničce Zakšín asi 6 km od městečka Dubá, v krásné kokořínské oblasti .   Začínali jsme jako soukromí zemědělci chovem krav, velmi záhy jsme ale zatoužili po chovu koní. Naši první kobylku Nebrasku jsme si totiž přivezli s sebou z našeho předešlého působiště. Postupně k ní začali přibývat i další koníci a na jaře roku 1995 nás čekalo první milé překvapení, narodilo se nám první hříbátko - hřebeček Nashville  .Začali jsme po prvních nesmělých krůčcích provozovat turistickou jízdárnu, protože vyjížďky jsou v tomto kraji velmi krásné. Ani jsme se nenadáli a uběhly dva roky a o prázdninách naše další milá kobylka Erba porodila překrásné hříbátko o kterém jsme dlouho nevěděli jestli z něho vůbec vyroste kůň, vypadalo totiž jako koza, ale časem z něho vyrostla překrásná mladá dáma se jménem Egony Cream, protože její barva je jako smetana. Na nabídku jedné společnosti jsme začali také s pronájmem koní pro letní dětské tábory, které se nějakou dobu u nás v blízkosti statku zabydlely, přitom jsme stále pořádali vyjížďky i pro turisty, kteří do našeho kraje zabloudili a dnes se sem i vrací. Protože statek je dostatečně velký rozhodli jsme se pro zřízení ubytovacích prostor, a tak k nám začali jezdit naši zákazníci o prázdninách a víkendech i s rodinami a trávit s námi venkovský život. V patře statku totiž vznikla bytová jednotka 2+1 s kuchyní a koupelnou, kde je veškerý komfort pro pobyt i početné rodiny. Další léto v roce 1998 se nám narodila další 3 hříbátka, kobylka Zesna, a dva hřebečci Nepál a Hokkaido. To už naše stádo čítalo asi 16 koní. Léto je vždycky nejrušnější období v našem životě, do našeho statku zavítají desítky lidí od skupin malých dětí se svými vedoucími a vychovateli, přes rodiny s dětmi až po seniory, kteří i když na koních nejezdí, mohou v okolí dělat jen procházky pěšky, nebo si zajet do blízkého okolí autobusem. Velmi často k nám zavítají i skupiny sportovců na kolech, neboť po okolí vedou velmi pěkné stezky pro horská kola. Náš statek se tak stal azylem pro mnoho lidí, kteří třeba byť jen se spacákem u nás přespí třeba i ve stodole a pak pokračují ve své dovolené na další místa v kraji. O prázdninách k nám takto jezdí mnoho mladých brigádníků, kteří jako děti byly u nás na táboře a jako větší jezdí pomáhat ke koním. Pomáhají se senem, obstaráváním koní, opravou uzdeček a sedel  a dělají s námi práce které jsou třeba. Pak se po práci někdy večer třeba sejdeme všichni a povídá se a někdy i oslavuje, nebo si někteří najdou čas i na partičku šachů.  V létě je holt na statku rušno, zvláště pak, když  přijede třeba veterinář na prohlídku koní, nebo třeba kovář .  Horší je to v zimě, to je tady všude plno sněhu a vše je většinou velmi promrzlé. Ale našim koníkům to nevadí, jsou otužilí, takže i  v mrazech chodí na svou pravidelnou denní procházku. I když v zimě jsou venku jen chvíli většinou pouze než se vymístuje a pak jdou zase domů.   V zimě je bohužel vše složitější, protože k nám nejezdí tolik pomocníků jako v létě a protože téměř všichni máme ještě svoje zaměstnání a toto je pro nás spíše koníčkem, máme co dělat abychom koníky obstarali. Je brzo tma a je potřeba stihnout všechny práce.Protože se zabýváme především provozem turistické jízdárny, vybíráme při nákupu nových koní koně s dobrými povahovými vlastnostmi vhodné i pro děti. Dokonce naše koně jsou hodní i sami na sebe, což nebývá v některých stádech úplnou samozřejmostí. Někteří jsou i našimi domácími členy rodiny a dostávají i vánoční dárky, které si přebírají osobně.   na ty větší,  co takzvaně „neprolezou dveřmi“ samozřejmě také nezapomeneme a dostanou svojí nadílku ke stáji   Když přijde jaro, přijedou k nám na víkend i naši kamarádi trempové, kteří nám i zahrají a slavnostně vyženeme stáda zase ven do přírody. Než se vše hezky zazelená, nebývá jaro moc vlídné , ale i přesto máme samozřejmě všichni radost, že už je po zimě a začne brzy nová sezona. Jakmile začne být první jarní pastva, už naše koně dostanou hned lepší náladu, ožijí a honí se venku plni radosti. Pak se začnou dny prodlužovat a rychlým tempem vše zase letí k létu. Léto je fajn, jezdí se na dlouhé vyjížďky, chodíme se koupat na nedaleké koupaliště, které je jako přírodní koupaliště v bývalém lomu moc krásné a i náš nejmenší Kubíček má s maminkou 2 měsíce prázdnin, tak si užije všech letních radovánek. Také se jezdí na koňské vandry, to znamená, že si člověk vezme vše potřebné k životu do batohu a vyrazí třeba na 3 nebo 5 dní na toulky .  Spí se v lese, vaří se na ohýnku, nebo se najde příjemná hospůdka a pak unavení ale šťastní se vracíme s našimi zákazníky zpět na základnu na náš statek. Taková toulka s koněm po kraji zanechá opravdu nezapomenutelný zážitek, zvláště když je to opravdu se vším všudy, tak jak slýcháváme o kovbojích na „Divokém západě“

Na další fotografii, je okamžik, kdy i my se stáváme rodiči, kteří posílají své dítko do školičky. Naše tříletá bílá slečna Egony Cream odjíždí do svého nového působiště - do sportovní stáje, kde z ní bude vychována závodnice. Na parkurových kolbištích pak bude měřit svoje síly s dalšími koňmi a jednou se k nám vrátí a i ona bude mít svoje hříbátka tak jako naše kobylky. Máme velkou radost, když se podaří vychovat šikovného koně, který se může zúčastňovat soutěží a poměřit síly a kvality s dalšími koňmi. Tady je zrovna při  loučení před nakládáním do přívěsu a odjezdem do „své školičky“. . Tak a tahle doslova proletěla další sezóna, ta s letopočtem 1999 a my se připravujeme na další zimu. I když po ní nikdo z nám netouží, jsou i na ní krásné vzpomínky, když se počastí vydaří, zmrzlý sníh praská pod nohama a z komínů chalup a stavení je cítit kouř páleného dřeva. Líbí se to i našim koním, kteří si výjimečně radostně zadovádí. Silvestra je také třeba s kamarády řádně oslavit, vždyť je v tomto století poslední. Roky letí přejde zima na na nové jaro a léto zase čekáme plni očekávání. Je to doba dalších hříbátek. Tyhle mají ročník narození 2001, tedy už jsou to hříbátka nového tisíciletí. Narodily se našim stálicím v našem chovu klisně Nebrasce, která někdy když vstává po příjemném válení vypadá jako hroch tak i druhé klisně, mamince naší mladé nadějné studentky Egony Cream klisně Erbě.  Obě hříbátka jsou ryzky, poznáme je obtížně snad jen podle nosních pruhů a barvy nožiček, tak je rychle učíme slyšet na nová jména. Ta Nebrasky se jmenuje Nevada, ta Erby má jméno Enola . Když se narodí nové hříbátko je to vždycky velké štěstí a všichni si přejeme, hlavně ať je zdravé. Je to vždy velká sláva a uspořádáme večer oslavu nebo spíš malé posezení pro všechny, co jsou právě na statku ať jako hosté ubytovaní, nebo jako brigádníci a pomocníci u koní, celá naše rodina a přátelé a vymýšlíme pro hříbátko nové jméno. Všichni se snažíme aby bylo krásné ale i rodinné, takové hřejivé. Taková jsou totiž i naše hříbátka. Myslíme si, že se snad u nás mají dobře a mohou být spokojená, vždyť pastvy je všude dost, a vyrůstají svobodně ve stádu se svými maminkami i ostatními koňmi.  Když trochu povyrostou  i ony si najdou ve stádu svoje místo na převezmou zvyky svých matek a ostatních koní. I z nich vyrostou brzy koně, na kterých se i vy u nás můžete svézt. Všechny tyhle vzácné i všední okamžiky, které dokumentují náš život na statku nám ale teď už i vám, co čtete a prohlížíte tyto stránky zprostředkovává svými krásnými fotografiemi naše kamarádka profesionální fotografka Hanka. Ona je ale profesionálka ve všem co dělá a abychom nevypadali jako lháři, vybrali jsme její fotografii, kterou všichni věříme, že nefotila sama, ale  kdo ví?!?  Protože se přes léto s našimi kamarády, kteří jezdí pravidelně už ani nevejdeme do našeho bytu, přibyly nám na statek dvě maringotky našich kamarádek a pomocnic. I takhle může tedy vypadat letní budíček, když bydlíte v maringotce na dvoře. Ale když je mrkev v pohotovosti vždy připravená, nemůže se nic stát. Tohle je například Nepálek – mlsal, který kdyby tolik nevyrostl, určitě by si z našich domácností udělal samoobsluhu svých dobrot. Podzim roku 2001 pro nás znamenal loučení s další nadějí, valáškem Hokkaidem, který je stejně jako Egony Cream z našeho chovu a také jako ona odjíždí do sportovní stáje zkusit štěstí. Bude to pro něho lehčí, vždyť už tam na něj čeká kamarádka, která „chodí už do druhé třídy“ a prospívá moc dobře. Jsme na ně na oba moc zvědaví. A tak když jsme si po prázdninách zase všichni vydechli, nabrali nové síly, opravili vše rozbité, zajeli jsme se podívat na naše dva „sportovce“ do stáje u Kladna, kde se oba zúčastnili Hubertovy jízdy na závěr jezdecké sezóny. Naše bílá slečna už vypadala jako zkušená a vychovaná dáma, ale i náš nový „student“ neudělal ostudu, vždyť byl teprve ani ne měsíc pod sedlem a choval se vzorně - na jedničku. Naše slečna dokonce vyhrála, takže zpátky na statek jsme se vraceli pyšní a šťastní. V takové chvíli hřeje člověka pocit, že i přes nezdary, kterých bývá i u nás dost, není naše snažení zbytečné.Ale čas člověk nezastaví, a tak i pocity z krásné Hubertovy jízdy zanedlouho překryjí práce před další zimou jako příprava dřeva, opravy a zazimování stájí atd., atd., aby i další vánoce byly u nás i pro nás a naše koně pěkné. Pak se vám zase budeme chtít ukázat na internetu, jak vypadají na jaře 2002 naše hříbátka Deborah, Enola a Nevada , ale také jak probíhá trénink našich školáků . Pro léto ale máme ještě mnoho úkolů před sebou, jako opravu střechy našeho statku, přípravu našich už dvou bytů pro naše zákazníky, ale také opravy a přípravy jezdecké výzbroje a výstroje, abyste se vy, naši zákazníci cítili na koňském hřbetu bezpečně. Při takovém spěchu vás zapomeneme informovat i o letošních hříbátkách, které se vyklubaly na svět v červnu a v červenci, a které ti z vás, kteří u nás trávili prázdniny viděli v plné kráse osobně, a vy ostatní – jak se říká „ měli jste u nás být“. Ale abyste o ně nepřišli, tak vám je samozřejmě ukážeme. A nejen vám, ale taky našemu Marečkovi, který na našem statku dlouhou dobu působil a teď cestuje po světě a jak nám poslal fotografii, tak vidíme že od koňského hřbetu nemá v tom světě opravdu daleko. Tak tě všichni ze Zakšína zdravíme a přejeme ti krásné cestování! A taky se podívej na tu naší letošní chloubu. Obě jsou to kobylky, ta tmavší má jméno Zefýra, ta je od Zuzany a ta druhá, světlejší, má jméno Fiorda a její maminkou je Firdorka . V létě jsme trochu zahanbení, že o sobě nikdy nedáme včas vědět, protože to je doba, kdy čekáte od nás asi novinek nejvíc. Snad nám to ale odpustíte, protože pro nás je léto období, kdy se o vás staráme na našem statku a snažíme se vám toho poskytnout co nejvíce, abyste od nás odjížděli spokojení a na internet prostě nikdy nezbývá čas. Takže, kdo se na naše letní novinky tolik „třese“, má možnost si příští léto pro ně přijet k nám do Zakšína. Anebo i v zimě, když se vám bude chtít, protože nám se bude chtít vás ubytovat třeba i na vánoce a nechat vás oslavit Nový rok 2003 s námi a našimi koňmi. Někdy nám to trvá déle, než se vám zase ozveme, ale neznamená to, že jsme koně opustili, jen je někdy tolik práce, že nám prostě už na psaní nezbývá čas. Takže krátce o roku 2003. Dobré zprávy jsou, že na statek zvířata zatím stále přibývají. Máme nového pejska - fenku německého ovčáka Bessinku, je to štěně od naší Basty, takže už nás hlídají pejskové tři. A nejen pejskové, potulná kočička nám tady zanechala krásné tříbarevné májové koťáko, které už u nás zůstalo. Tak jsme mu dali jméno Čiperka a je prostě naše.   Také máme další nové hříbátko - jmenuje se Vont a můžete se podívat jak je krásný. . Přes léto jsme dál jezdili s vámi, našimi zákazníky, krásnou kokořínskou krajinou na vyjížďky  a opět nám to tak rychle uteklo, že tu byl podzim a tento rok obzvláště krásný. Nedá nám to a musíme ukázat pár fotografií, jak tady krajina a naše koně na podzimních loukách vypadali. Také se k nám vrátil ze školičky náš valášek Hokkaido , který úspěšně zvládl výcvik a od další sezóny vás bude učit na jízdárně a vozit na vyjížďky. Jeho kamarádka Egony Cream se už bohužel nevrátí, ale ne, že by to s ní špatně dopadlo, ba naopak, bude zkoušet sportovní štěstí v zahraničí. Pro naše velké štěstí nám na statku mezitím vyrostla krásná náhrada. Klisnička Nevada z naší Nebrasky, se ukázalo, je nejen velmi krásná, ale i šikovná a v roce 2004 splnila výkonostní zkoušky a byla zapsána do plemenné knihy s velmi hezkým ohodnocením. Rozhodli jsme se proto, že půjde také do školičky jako Hokkaido a Egony Cream a zkusí pak také štěstí ve sportu. Další 3 hříbata ze stejného roku též dospěla a byla obsednutá u nás na statku, takže se s nimi budete setkávat jako s provozními klisničkami - je to Enola, Deborah a Dyje a z jejich výcviku vám přinášíme obrázky.   Od léta 2004 pro vás začala na našem statku fungovat i jízdárna s výcvikem, kde vás budou učit jezdit nejen naše koně ale i naše pomocnice Simča a Peťka. Pomocnice jsou to dokonce tak šikovné, že jsme je poslaly na kovářský kurs a po jeho absolvování nám děvčata samy dělají korektury kopyt našich koníků. Také jsme jim velice vděčni za to, že po celoroční namáhavé práci, jaká na statku je, si můžeme odpočinout a odjet v létě na týden dovolené a ony zabezpečí chod statku na jedničku, že ani nepoznáte, že na statku hospodaří bez nás. Potkáte je nejspíš u mladých koní, které jsou jejich láskou a které u nás na statku pravidelně přiježďují. V létě též byl náš statek poctěn vzácnou návštěvou, kterou jsme si všichni moc považovali a moc rádi jsme jim poskytli zázemí. Zastavila se u nás na chvíli "Výprava za českými čerty", než zas putovala dál. Moc dobře jsme si se všemi účastníky popovídali a už se těšíme na uvedení televizního pořadu, který z této výpravy vznikne.V roce 2005 nás potkaly i smutné okamžiky. Odešla nám na jaře do psího nebíčka naše milovaná Citunka a do koňského nebíčka naše druhá nejstarší kobylka Erba. Taky se u nás asi už nepotkáte s Čiperkou, která se někam zatoulala. Ale i tyto smutné okamžiky prožíváme, tak se s vámi o ně podělíme. Když po čase smutek přebolí, zadíváme se na naše koně a dvě fenky a řekněte, nejsou krásné!!! Hlavně Bastinka - řekli byste, že jí je už 12 let? V létě, když jel někdo okolo našich ohrad, mohl by si říct, že tam proběhla nějaká válka, ve které padlo i plno koní. Ujišťujeme všechny, že to tak nebylo - to si jenom naše koně v horkém dni po obědě "zdřímli". Také jsme obsedli další mladou kobylku Zefýru, takže budeme mít pro příští sezonu další novou mladou krev.Pro tu další sezónu jsme také nezaháleli a začali jsme na jaře 2006 s rekontrukcí jednoho z bytů, druhý byt máme v plánu zrekontruovat až před další sezónou. Léto 2006 bylo pro nás opět velmi šťastné. Simča nám udělala radost novou kočičkou (náhradou za ztracenou Čiperku) - dali jsme jí jméno Lízinka a zalíbilo se jí u nás tak, že nás brzy po svém příchodu potěšila svojí početnou rodinkou . Největší radost ale zavítala na náš statek 6.5.2006 v pozdních večerních hodinách. Naší nejstarší (23-leté) kobylce Nebrasce se narodila asi už poslední kobylka . S velkou úctou k její mamince, se kterou jsme Zakšínský statek začali budovat jsme jí dali jméno Nebraska II. a doufáme, že bude šťastnou nositelkou tohoto krásného jména, které nám bude jednou, až naše Nebraska už s námi nebude, stále připomínat dobu našich začátků, našich úspěchů, neúspěchů, omylů i radostí, u kterých všech s námi Nebraska byla. Ale zatím s námi pořád je, je zdravá a má určitě ze svojí malé klisničky radost . Stejnou radost máme i my, protože malá Nebraska II. je stvoření opravdu nebojásné a začlenila se do našeho rodinného života na dvoře v podstatě hned po narození. Tyto snímky jsou opravdu pořízené 3 dny !!! po jejím narození . Další radost máme z toho, že máme u nás na statku ustájené i cizí pronajaté koníky našich zákazníků - dnes už přátel a kamarádů, protože to je důkaz toho, že máte v naší práci a v naše činění důvěru a ta nás těší a zároveň zavazuje, abyste se u nás cítili dobře nejen vy, ale i vaši koníci. Rok 2007 je pro nás ve znamení další usilovné práce (pokračující rekonstrukce ponajímaných bytů - fotografie bytů, jak vypadají teď si můžete prohlédnout v sekci "Ceník, služby, spojení" ) a též i dalších zajímavých zkušeností. V rámci začleňování naší krásné země do Evropské unie a s tím spojené možnosti krajů spočívající v čerpání dotací, uskutečňují se na našem venkově nejrůznější projekty, které mají za cíl navrátit nebo udržet krajině její přirozený ráz a zachovat venkov. I my jsme se rozhodli tyto projekty podpořit a zapojili jsme se do dvou takových projektů. První projekt je obecný a jedná se o zapojení do agroenviromentálního způsobu údržby krajiny ( např. způsob hospodaření v krajině, přirozený způsob života zvířat - u koní se jedná o přirozený způsob života ve stádu). Druhý projekt se týká přímo koní a my jsme velmi rádi, že jsme byli osloveni a můžeme se na tomto projektu podílet - jedná se o program podobný cyklostezkám a má za cíl vybudovat síť stezek pro turistiku na koních - tzv. hipostezky. Náš statek se stane tzv. hipostanicí a nachází se na značené hipotrase spojující "Polabskou stezku" vedoucí do Německa se "Středočeskou stezkou" vedoucí do Rakouska. V červnu jsme též podpořili "Dětský den" zorganizovaný místním mysliveckým sdružením "Výr" ( jak by ne - vždyť "pán domu" je hrdým členem tohoto mysliveckého sdružení) a to tím, že jsme poskytli 2 koníky, kteří povozili vítěze dětských soutěží. Radost nám udělala též "naše" Máša, která má u nás ustájeného svého pronajatého koníka, že jej bez obav poskytla a sama též pomohla při zajištění jízd. Vždyť také je to koník šikovný a zvlášť pro děti velmi spolehlivý. Sezóna 2007 tedy proběhla opět bezvadně, opět jsme připouštěli, takže budou na jaře nová hříbátka (držte nám palce, ať vše dopadne dobře) a na našem statku přečkává zimu 10 provozních koní a nějaké to ještě neobsednuté  mládí. Na další sezónu 2008 budeme opět připraveni, chystáme pro vás nějaké ty příjemné novinky (například venkovní zastřešené sezení, aj.) a všech 10 krásných, zdravých a spokojených koníků se na vás těší stejně jako my, takže....

....přijeďte se podívat na naše koně do Zakšína, nebo alespoň ahoj zase někdy na internetu

Zelenkovi a jejich koně

 .